Poslední červencová sobota patřila v Bezděkově těm nejmenším.
Cesta s Večerníčkem
Poslední červencová sobota patřila v Bezděkově těm nejmenším. Lipová alej zpříjemnila všem malým ii velkým návštěvníkům procházku parným odpolednem. Letošní ročník Pohádkové aleje se nesl v duchu večerníčků. Věděli jste, že příští rok oslaví Večerníček 60 let? Za tuto dobu představil kreslený kluk s papírovou čepicí dětem před spaním mnoho pohádkových příběhů. A čepicí z novinového papíru začalo i naše putování za večerníčky. U Ferdy Mravence a Berušky si složily děti čepici, na které měly svoje jméno a vyznačená jednotlivá pohádková zastavení. Touto vstupní branou prošlo během dvou hodin 89 malých návštěvníků – Večerníčků. První úkol plnily na rozkvetlé louce u víly Amálky. Motýl Emanuel se s dětmi proletěl mezi květy vlčího máku. S Mankou posbíraly žaludy, jako náboje do Rumcajsovy bambitky a pod jeho a Cipískovým dohledem si mohly zastřílet ze vzduchovky. Jedno pohádkové zastavení připomnělo dětem a také dospělákům legendární Broučky, které Večerníček uvedl na televizních obrazovkách už v roce 1967. Děti se na malou chvilku díky krovkám a tykadélkům proměnily na Broučky. S lucerničkou proběhly mezi lučními květy a cestou překonaly několik překážek. U pařezové chaloupky pomohly Křemílkovi a Vochomůrkovi zasadit semínko a Krakonoš s Ančetem si moc pochvalovali, že děti poznaly hodně lesních zvířátek. Čarodějnice tentokrát zklamala, protože nenapekla sladké perníčky, a její mazlíček – pavoučice Matylda svými pavučinami dětem trochu zkomplikovala plnění úkolů. Místo perníčku děti odcházely s králičím okem a doporučením, že nejdobřejší je na zelenině. Čepice se dětem plnila barevnými puntíky za splněné úkoly a pěšina je postupně zavedla k čertům do pekla. Menší si zahrály pohádkové pexeso nebo skládaly puzzle. A kdo si troufnul, mohl obehrát čerta v kartách. Mnohým se to povedlo. I vodníci mají ve večerníčcích své místo, a tak se dva usídlili i v naší aleji. V jejich tůňce to bublalo, žáby skřehotaly a rybek na lovení bylo dostatek. Hrníčky na dušičky byly naštěstí obsazené. Malé čarodějnici se pomotala zaklínadla, a tak potřebovala od dětí pomoc. Mach se Šebestovou zase půjčili každému jako odměnu za vypočtený příklad kouzelné sluchátko. Kdoví, kolik našeptaných přání se už vyplnilo. Poslední úkol byl trochu o zručnosti, ale i s ním si děti hravě poradily. Ája děti prosila, aby jí pomohly postavit boudu pro jejího pejska. Z malého štěňátka vyrostl Maxipes Fík. A jak jméno napovídá, na stavbu boudy bylo třeba navozit hodně cihel. Pro odměnu za splněné úkoly musely vyšplhat ještě na kopeček. Už z dálky byla vidět velká večerníčkovská čepice, kterou jsme nasadili naší bezděkovské kamenné Bábě. Kolem hopsali Bob a Bobek a chtěli, aby jim děti pomohly najít jejich ztracený klobouk s odměnami. Povedlo se! Drobná odměna a výborná palačinka přišla vhod. Kdo měl dostatek trpělivosti a vyhledal pejska Škubánka, narazil i na jeho kamarádku Káťu. Ta si vzala děti do parády a vykouzlila jim na obličeji nejrůznější obrázky a malůvky. Podle kladných ohlasů si odpoledne užily nejen děti. Někteří dospěláci se vrátili o mnoho let zpátky, kdy pozorně sledovali pohádky na dobrou noc, které ohlašoval známou znělkou Večerníček. Děkujeme návštěvníkům, malým i velkým, že se k nám vydali na putování s Večerníčkem. Že jste ho v aleji nepotkali? Určitě kolem vás prosvištěl na kole nebo jste od něho dostali obrázek na památku. Obrovské a upřímné poděkování posílám ještě jednou všem pohádkovým postavičkám za jejich ochotu být součástí zdroje radosti pro druhé i přes občasné nepohodlí v kostýmu nebo třeba v horkém počasí, které zrovna panovalo. Za jejich pomoc při přípravách i končeném úklidu. A také nesmím zapomenout na místní hasiče, díky kterým je nyní naše lipová alej tak útulná. Děkuji i za výborné občerstvení, které opět skvěle zajistil se svými pomocníky Milan Palečko z nezdřevské hospody. A také obci Hradiště za příspěvek na občerstvení pro děti i pro účinkující. Jako je Večerníček pořad s nezapomenutelnou znělkou a malým kresleným klukem s papírovou čepicí, tak věřím, že i procházka v novinové čepici naší bezděkovskou alejí bude pro mnohé nezapomenutelným zážitkem. A jako mají klasické pohádky pro děti své místo na televizních obrazovkách a v knížkách v dětských pokojíčcích, budou mít své místo pohádky i v naší aleji. Na příští shledanou!
Šulcová Olga
