Pouštění draků v Bezděkově 2024
Vítr nás v tom nenechal!
Poslední říjnová sobota byla pro děti prvním dnem podzimních prázdnin, pro dospělé zase začátkem prodlouženého víkendu. Byla posledním dnem v letošním roce, který se řídil podle letního času.Předpověď počasí slibovala doznívající „babí léto“ a plakát ve vývěskách lákal na třetí ročník Bezděkovské drakiády. Obloha však byla šedivá, jeden velký mrak. Žádné ukázkové počasí, které bylákalo ven. Přesto se louka za Sádlíkem začala v odpoledních hodinách hemžit dětmi a dospěláky sesvými draky. Někteří se marně snažili dostat svého dráčka na oblohu, běhali statečně sem a tam v mokré trávě. Mezitím se zástupci místních hasičů ujali rozdělávání ohně a přípravy lavic a stolů pro naši dílničku a taky na občerstvení, za což jim patří velké poděkování. Ujali se toho jako vždy na výbornou a brambory pečené v popelu a jablíčka byly opět luxusní. Oheň byl pod odborným dohledem. Občas se nad louku přihnal závan větru, takže se na oblohu dostal nakonec snad každý drak. Ten největší nabral dokonce takovou výšku a silný proud větru, že přetrhl strunku a letěl pryč k lesu. Snad to bylo tím, že byl ve tvaru vojenského letadla. Jeho majitel měl velké štěstí, že drak začal po chvíli klesat a přistál u lesa v trávě, jak se na letadlo sluší a patří. V naší venkovní dílničce jsme měli pro děti připraveny věci na vyrábění. Papírové misky, barevné papíry, tužky, nůžky, podzimem zbarvené listy, mrkací oči, ... Co z toho bude? Někteří si všimli, že se ve větru pohupuje zavěšený lampion. Takový se bude hodit na cestu domů, protože dny se teď rychle krátí. Kdo se tedy dost nabažil lítání za draky, mohl se dát do vyrábění. Vítr si s námi trochu pohrával. Teď bychom ho zrovna tolik nepotřebovali, aby nesfoukával dětem papíry ze stolu. Pod šikovnýma rukama dětí a jejich pomocníků se začali klubat ježci. Nakonec do jejich tlustého bříška dostal každý světýlko. Ježci svítili, protože měli bříška plné. Nám ale začalo pěkně v břichu kručet. Je čas na zasloužené dobroty z podzimního ohníčku. Opečené buřty, jablíčka a ty skvělé brambory, od kterých měl kde kdo černé šmouhy na tvářích, rukou, prostě všude. Obloha začala pomalu ještě více šednout, draci polehávali v trávě, oheň pohasínal, ale ježci krásně svítili jako lucerničky. Nastal čas se rozloučit a těšit se na příště. Snad nás v tom vítr nenechá.
Šulcová Olga
